Jaká byla vaše cesta k podnikání s fotovoltaikou?
V určitý moment svého života jsem si uvědomil, že nemá cenu pracovat pro korporace ani firmy, které mi nic neříkají, protože jen berou energii. A pokud vás práce nenaplňuje, nic vám nedává. Tak jsem začal dělat svoje věci. A ta cesta k tomu vedla přes různé prvky sebepoznávání. Když si člověk uvědomí, co je jeho cesta, tak to začne dělat správně.
Co byly ty „Vaše věci“?
Jsem trošku rebel. Chci dělat takový byznys, který přináší užitek všem zúčastněným. Proto mi vyhovují věci, které narušují normální běh. Jmenuje se to disruptivní byznys. Jako třeba Uber. Taxikáře to baví, lidi to baví, protože ušetřili – všichni jsou spokojení. A může být spokojený i stát, pokud místo nesmyslné regulace a zákazů zvládne se sdílenou ekonomikou pracovat a mít z toho příjem. Na stejném principu funguje i Airbnb pro ubytování, Zonky pro banky. Já jsem to samé pro energetiku.
Jak vás napadlo, že budete pracovat s fotovoltaikou?
Mně se to vždy líbilo, vyrábět si vlastní proud. První elektrárnu jsem si postavil sám s Jakubem Novotným, mým budoucím obchodním partnerem. Když jsem viděl, že to jde, byl to pro mě impuls, abych se vykašlal na nejlíp placené místo šéfa divize, abych se vykašlal na kariéru, a šel jsem montovat na střechy panely. Dělal jsem rukama a bylo to super! To byl moment, který změnil běh mého života – že můžu dělat, co mě baví a sám na sebe.
Opustit dobře placenou práci – bylo to těžké?
Věděl jsem, že je to dobré rozhodnutí, že fotovoltaika má ekonomický potenciál. Počkal jsem, až budu mít nasmlouvaných 10 zakázek a dostatečný ekonomický polštář na přežití prvních pár měsíců, a pak jsem se nechal vyhodit. Šéf byl dost překvapený, když jsem za ním přišel a řekl: „Hele tak já končím. Rozhodl jsem se, že budu dělat něco jiného.“
Chvíli mlčel. Ale když jsem mu řekl, že chci dělat něco, co mě bude bavit, že stávající práce je pro mě příliš virtuální, pochopil to a dodal: „Celou dobu jsi makal dobře, bránit ti nebudu.“
Byl moment, kdy jste se na to chtěl vykašlat?
Ano, v minulosti byla fotovoltaika extrémně regulovaná státem. Pokaždé, když se změnily podmínky, změnil se chod celého byznysu. Dostalo se to do situace, kdy to tady přestalo dávat smysl dělat, protože nikdo přesně nevěděl, jak to má být správně. To byl rok 2010 a my jsme odjeli do Anglie. Dva roky jsme budovali úspěšnou firmu tam, a pak se vrátili do Čech. Kolem severního Londýna jsme za tu dobu nainstalovali zhruba 250 elektráren.
V čem vidíte největší přínos své práce?
Pomáhat lidem uspořit a vést je k nezávislosti a svobodě. U sebe používám stejné principy. Když můžu být svobodnější, jdu do toho. Chci pro lidi totéž.
Myslím si, že fotovoltaika má budoucnost. Je to směr, kterým bychom měli jít. Pomáhá to našemu životnímu prostředí. Elektrárna s akumulací je v některých zemích dnes už nejlevnější zdroj elektřiny, který se dá využít. A ta jaderná koule na obloze se jen tak nevypne, takže je to čisté.
Kde byste rád viděl firmu za 5 let?
V roce 2022 bych to viděl tak, že jsme jednička na trhu s obnovitelnými zdroji v celé České republice a poskytujeme i další služby. A hlavně bez dotací!
Bez dotací?
Ano. Inovace a technologický pokrok nezastavíme. Ceny baterií i panelů trvale klesají a přijde moment, kdy fotovoltaika s akumulací bude nejlevnější zdroj elektřiny. V ten moment přestanou dotace dávat smysl.
